Na stránkách psychologie.cz vyšel hezký článek na téma vztahy a umění říkat NE, což je téma, které je pro mě i mé okolí čím dál aktuálnější - mohu jen doporučit....
Hranice označuje naše duševní vlastnictví, tak jako kůže ohraničuje naše fyzické tělo. S kůží je to ale o něco jednodušší, protože je jasně viditelná. Naopak duševní hranice dáváme najevo slovně nebo svým chováním. Záleží tedy na nás, jak si je nastavíme.
Jak svou hranici poznáte? Poznáte ji tak, že se cítíte nepříjemně, když druhý něco řekne, něco po vás chce, něco udělá či neudělá. Hranice vám napovídá, kdo jste vy a kdo už nejste. Svou hranicí dáváte najevo, co se vám nelíbí, co nechcete, nebudete dělat, kde a s kým se necítíte dobře. Dáváte ji najevo slůvkem NE.
Pokud máme v životě ideální podmínky, jsme vyrovnaní a sebevědomí, nemáme problém své hranice dávat najevo. Při jejich dobrém nastavení jsme pro druhé čitelní a přitahujeme ty správné lidi, včetně vhodného partnera pro náš život.
Velmi často ke mně na sezení docházejí lidé, kteří nemají pevně stanovené hranice a starají se hlavně o spokojenost druhých. Na sebe pak úplně zapomínají. Zejména v partnerských vztazích se obávají být sami sebou, přizpůsobují se, nestojí si za svými názory, neprosazují svoje potřeby, nechávají rozhodnutí na partnerovi, vyhýbají se konfliktům.
To víš že ano, miláčku
Příkladem může být začátek partnerského vztahu. Řekněme, že jste žena, jejíž partner miluje sport a sledování sportovních zápasů. Jednoho dne vás pozve na fotbal a vám se nechce (nebaví vás to, nemáte sport ráda). Nechcete ho však zklamat, a tak nadšeně kývnete. Řeknete si alespoň budeme spolu. Příští víkend se situace opakuje a vám se do odmítnutí aktivit svého partnera čím dál víc nechce. Celý článek...
Kniha, zabývající se hranicemi ve vztazích - Henry Cloud: Hranice v chození, recenze knihy: http://www.poutnici.com/dr-henry-cloud-a-dr-john-townsend-hranice-v-chozeni.html
zdroje: psychlogie.cz, poutnici.com
ความคิดเห็น