Úžasná bytost Iva Radulayová v rozhovoru s Igorem Chaunem; níže pár ochutnávek z rozhovoru: Zrcadlo v lidech nespočívá v tom, jak se chováme k lidem kolem sebe, ale protože nevidíme určité věci sami v sobě, tak vesmír je k nám naprosto laskavý a ukazuje nám, jak se my sami chováme k sobě. Takže není důležité, co Ti kdo říká, nebo co Ti kdo dělá, ale je důležité co to s Tebou dělá; tzn. stačí, když si rozklíčuješ emoce, když se třeba my dva spolu pohádáme a já budu v tu chvíli cítit ponížení, tak není důležité, že Ty na mě křičíš, ale je důležité, že cítím ponížení. Vesmír nám vždy dává lekce tam, kde nejvíc slyšíme; tzn. když já jsem citlivá na svou práci, tak to dostanu přes práci, když jsem citlivá ve vztahu, tak to dostávám přes vztah, takže jestli já se cítím ponížená, tak si musím položit otázku ve které oblasti života se ponižuji já? Skrze lásku v sobě přijímám zlo.Čím víc se bráním a odmítám, tím silnější musí být ta lekce, aby byla znatelná – život musí prorazit tu „obrannou slupku“ kterou si kole m sebe tvoříme…jediné, co můžeme udělat je, se pokorně otevřít.Pokud mám pocit, že mě to ubližuje, tak jsem udělala jenom jednu věc – nepochopila jsem, že jsem žákem života a učitelem pro druhé a postavila jsem se do role obětiICH: Co to je láska? Myslím, že láska je absolutní přijetí. Láska je nejvyšší vibrace vesmíru, Láska je BůhKdyž lidi otevírám lásce, přicházejí mi tři věty: Jsem dítětem boha. Jsem dítětem Země. Jsem člověk v Kristu zrozený. Zažíváme zážitky proto, abychom přijali to, co odmítáme.ICH: Máme obrovský problém přijmout proč zemřela dvouletá holčička na rakovinu, když přeci ještě nestačila nikomu ublížit; IR: Protože ta duše se vědomě narodila k tomu, aby ty lidi přivedla k lásce, protože v tu chvíli, když člověk nevidí, to, co vidět má, tak musí přijít větší bolest a třeba právě tím se ta žena otevře obrovské Lásce…
コメント