Povídka: pomluvy

Na webu firstclass.cz jsem narazil na jednu trefnou povídku o pomluvách:

"Hlupák zle pomlouval druhé. Byl předveden před soud, kde se hájil: „Ale vždyť to byla jen slova, nikoho nezranila.“

Soudce mu řekl: „Dobře, nyní sedni a sepiš všechno, co jsi o druhých lživě prohlásil, na list papíru. Ten pak roztrhej na co nejmenší kousky a cestou domů je vyhoď do větru. Zítra si přijdeš pro trest.“

Hlupák učinil všechno přesně tak, jak mu soudce nakázal. Druhý den se před něj vrátil.

„Slyš trest,“ zvolal soudce. „Půjdeš ven a sesbíráš všechny kousky papíru do posledního.“

„Ale to není možné,“ bránil se hlupák, „vítr je roznesl do všech stran.“

„Přesně jako Tvé pomluvy,“ dodal soudce. „Pamatuj, že pomluvy jsou horší než krádež. Člověku, kterého pomlouváš, kradeš pověst, čest a reputaci, které už ovšem nikdy neposbírá zpět.“

Tento starý příběh mě už v dětství učil pracovat s jazykem. Pochopil jsem totiž, že pokud noha uklouzne, vždy můžeme ještě obnovit svůj balanc, ale pokud uklouzne jazyk, takové uklouznutí už nikdy nezachráníme ani nevrátíme.

Přátele neztrácíme, jen poznáváme, kteří jsou ti opravdoví